Sebepoškozování - jak to vidím já

17. května 2006 v 0:31 | Neluška |  Vyřazené
Sebepoškozováni: Jak to vidím já
Pozoruji kolem sebe a zjišťuji, mnoho lidiček řeší stres a problémy ubližováním si…
Je to taková novodobá závislost…
Na první pohled na člověku nic není poznat… Je celkem vpohodě, protože své deprese má svým způsobem "vyřešené" , ovšem jen na čas…
Človíček k tomu přijde naprosto nevinně. Poprvé to může zkusit nevědomky, ze zvědavosti, nebo z afektu… zjistí, ale, že je to dokonalý prostředek k uvolnění… človíček má v sobě tolik napětí, stresu, smutku…že jediným prostředkem, jak se ho okamžitě zbavit je pocit bolesti, pocit nějaké činnosti na sobě samém, nebo taky fascinující pohled na vlastní krev… Podle mého názoru je to celkem proti přirozeným instinktům, strach z bolesti nám vlastně tak nějak pomáhá přežít…
Po prvním škrábanci většinou přijdou další… proč ne, když to člověka zbaví vnitřní bolesti… ta vnější je přecejen snesitelnější.
Po škrábancích přijdou zářezy, čím dál hlubší a stále častěji. Jizvy přibývají a musí se schovávat. Co by si pomyslelo okolí? Taková slabost! Dozvědět se to nesmí nikdo… co by pak bylo? Přednášky? Psycholog? Psychiatr? To raději ne!
Brzy se záminkou stane třeba jen špatné počasí… človíček to musí mít, jako drogu, je to uvolnění a tělo si žádá!
Ale je to přece špatné!! To takhle přece nemůže jít dál!!! Co takhle s tím přestat… Ano, ale co se stane, když tělo nedostane svou drogu? Absťák! Jako každý jiný… Je to těžký, stresu kolem toho víc, než dřív… Jen tak naráz to prostě nejde… Přijde zklamání z neúspěchu, deprese ze selhání, beznaděj… A je to nanovo, pořád horší… ale kam až to může zajít? Co když se človíček pořeže tak, že to nepůjde zastavit?? Ano, stává se. Někdy to bývá zlom, někdy jen další zkušenost a jede se v tom dál…
Jak z toho ven?
Těžko říct… u každého to je asi individuální. Určitě nepomůžou přednášky, byť dobře míněné, od přátel, rodiny… Nadávky a výčitky už vůbec ne… myslím, že tohle je dost pochopitelné na to, abych to nemusela moc rozvádět… človíček prožívá další stres a smutek a je to pořád znova a znova.
Důležité je, aby človíček měl oporu v blízkých lidičkách, aby jim mohl důvěřovat a spolehnout se na ně. Nepotřebuje žádné poučování. Potřebuje nemít důvod si ubližovat. Úplně nejlepší by bylo vymítit problém, který zapříčinil počátek sebeubližování. A potom pomalé odvykání, jako u jiných závislostí.
Snad nejúčinnější je soustředění se na jinou činnost, která dokáže pohltit (úplně nejhorší prý bývá prvních několik dní) a potom se snažit ubližování si něčím nahradit… je toho spousta. Třeba malování si, různé tvoření, vypsání se, sport, běh jen tak do vysílení, vykřičení se, bubnování (jo, to není marný :o) ), ničení jiného předmětu (hm, třeba toho, který ničil človíčka celou dobu :o) ), z méně agresivních stačí třeba procházka, horká koupel, hudba, někomu pomůže agresivní, jinému zase relaxační hudba… A nejpodstatnější a nejúčinnější pomoc jsou přátelé… zavolat přátelům, napsat jim promluvit si o problémech , nebo jen tak… Bavit se a nedat příležitost myšlenkám na chmury…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké máte zkušenosti se sebepoškozováním

Znám to na vlastní kůži 67.4% (124)
Znám někoho, kdo s tím má problémy 18.5% (34)
Nevím o nikom 14.1% (26)

Komentáře

1 Shadow-who-walks Shadow-who-walks | E-mail | 17. května 2006 v 8:45 | Reagovat

Lidi nesudte to dokud opravdu nevite o co tam bezi, ale myslim ze neluska to tu popsala dost dobre :)

2 FALKONcz FALKONcz | E-mail | 23. května 2006 v 21:50 | Reagovat

Každé pondělí, úterý a čtvrtek přijdu v půl čtvrté na SK Dukla Plzeň. U trenéra nafasujeme každý 50 nabojů a pistoli Hemmerli .22, jdeme na střeliště a stoupneme si jako vždycky ... a trénujeme. Já stojím na strelišti 28, až  na kraji. Všichni stojí zády ke mě a mají sluchátka, trenér balí instruktorku puškařek u bufetu ... a vchod nikdo nehlídá. Ne, já bych se nedokázal pořezat - na to sem moc velký srab ale ... víte jak velkou díru umí naboj .22 ?? Je to malá ráže ale těch pár gramů olova stačí .....

3 Neluška Neluška | Web | 24. května 2006 v 16:33 | Reagovat

Člověk myslí na to, co by dokázal, co by nikdy neudělal... brr, člověka z toho zamrazí... Je to šílený, co vše člověk dokáže dělat proti přirozeným instinktům!!! Stačí myšlenka...

4 FALKONcz FALKONcz | E-mail | 25. května 2006 v 20:17 | Reagovat

Stačí myšlenka ... pomyšlení ... z toho nápad ... a od napadu je jen krůček k realizaci ... ale ... co pak ??? Nevěřím na světlo na konci tunelu ... Omnis vita supplicium est - ano, ale proč si to ve zraví neodsedět až do konce ??? Protože je vždycky proč ... vždycky se něco najde ... něco, pro co se dá žít ... proto jsem se i z dnešního treningu vrátil ..... ne, já nejsem blázen ;) i když to tak vypada a hodně lidí mne za něj považuje :) .

5 Neluška Neluška | Web | 25. května 2006 v 21:08 | Reagovat

Člověk si rád pohrává s myšlenkou, co by bylo, kdyby nebyl. Někdy si myslí, že v životě je tolik trápení, že vůbec nestojí za to. Ale bez toho trápení by nebyla právě ta radost. Nešlo by maximálně si vychutnat ty střípky, pro které stojí za to žít :o) . Mám za to, že blázni mají nejstřízlivější pohled na svět :o).

6 FALKONcz FALKONcz | E-mail | 27. května 2006 v 20:29 | Reagovat

Diky, to mi lichoti - nicmene ... po vcerejsku mam jasno co bude dal s mym zivotem. Nekam se mi totiz rozsypaly ty stripky ..... btw koukam ze na tohle tema by sme si meli co rict - 284647254. Byl bych rad kdybys pochopila jak to vidim ja.

7 Katka Katka | 12. července 2006 v 21:00 | Reagovat

ja to chapu ..kdyz je clvoek na dne tak to jinak ani nejde... uz hodnekrat sem chtela neco podobnyho zkusit..ale pak sem pomyslela na pratele... a rychle si to rozmyslela...

8 Neluška Neluška | Web | 19. července 2006 v 18:29 | Reagovat

Katka: Máš vůli a jsi rozumná... co dodat :o))

9 Bleeding Dragon Bleeding Dragon | 23. srpna 2006 v 21:25 | Reagovat

Co na tema sebepozkozovani rict ? Snad jen : Obcas takovehle "nalady" prijdou na kazdeho ? a vite jaky je to pocit ? Sednout si k oknu kdyz prsi ? je vecer a na stole lezi nuz a uvnitr me nebohe hlavy probiha zapas se semnou samym . obcas se od okna podivam k nozi a premyslim : Existuje neco po tomhle ? ...

10 i_hate_my_angel_† i_hate_my_angel_† | E-mail | 23. srpna 2006 v 23:56 | Reagovat

Proč už to krvácení nezastavíš ...

11 garganulka garganulka | E-mail | Web | 7. října 2006 v 16:59 | Reagovat

Sebepoškozování jsem poprvé poznala ve svých 12-ti letech a od té doby mou ruku a mé záda hyzdilo stovky a stovky krvavých ran, spálenin a poté i jizev... k dnešnímu dni je to skoro všechno pryč. Jen ty spáleniny hluboko pod kůží jsou stále vidět... chtěla bych definitivně prohlásit, že jsem se sebedestrukcí skončila, ale kdo ví jestli to tak opravdu je. Jsem v pohodě, ale kdykoliv může cokoliv bouchnout a co pak??? Jak vyřeším problém... je mi jasné, že to bude tak jako kdysi_ bude to tím způsobem, který vždycky pomohl! ;o(

(Nelinko, známe se ze Sovince... přes Zorishka)

12 Neluška Neluška | Web | 8. října 2006 v 17:30 | Reagovat

Su smutná, že tím prošlo tolik lidí.

13 Neluška Neluška | Web | 8. října 2006 v 17:39 | Reagovat

Ahojk Garganulko :o)

Neznám nikoho jiného s takovou přezdívkou :o)

14 zoufalec zoufalec | 19. října 2006 v 16:15 | Reagovat

miluju sebedestrukci!!!!!!!

15 Neluška Neluška | Web | 24. října 2006 v 17:38 | Reagovat

Nesnáším to!

16 Janička Janička | 26. listopadu 2006 v 14:16 | Reagovat

Ahoj Neluško, myslimže jsi to sebepoškozování popsala dobře. Nicméně, je to smutná věc ...  v mém okolí je několik lidí, kteří sebedestrukcí trpí a já bych jim chtěla pomoct ... Jenže jak??? Maj problémy bud doma nebo a láskou, a skoro všichni říkají, že nemohou přestat ... na jednu stranu je mi takovejch lidí líto, ale na tu druhou si o nich někdy myslim, že to jsou slaboši, když před svými problémy utíkají a nedokážou je řešit jinak. Njn, co se dá dělat. Můžu bejt jen ráda, že tou sebedestrukcí netrpim taky ;/

17 ema ema | 28. listopadu 2006 v 19:22 | Reagovat

nuz uz som sa par krat rezla... ale fakt je to dobra kravina, to aj tak viem....ale co ked sa raz porezem tak, ze sa mi pretrhnu zily? jednej babe v mojom veku sa to stalo, ale ona to chcela a stacilo jedno reznutie a bolo...

18 Neluška Neluška | Web | 12. prosince 2006 v 16:45 | Reagovat

Ahoj... Na jednu stranu jsou to slaboši, protože řeší své problémy tímto způsobem a na druhou stranu... to potřebuje obrovskou vůli se z toho dostat!! :o/

19 Neluška Neluška | Web | 12. prosince 2006 v 16:47 | Reagovat

ema: ... neeee!! nedělej to!!... dokud je čas... držím ti palce

20 ema ema | 14. prosince 2006 v 16:34 | Reagovat

zily podrezat sa nechystam...nato som prilis veriaca. bojim sa, ze smrt by to nevyriesila a len vtedy by sa zacalo skutocne trapenie...

21 Shadow-who-walks Shadow-who-walks | E-mail | 16. prosince 2006 v 22:57 | Reagovat

:) Je to krasny todle slyset Nelusko a je krasny ze jsou lidi co tu vuli maji a dostanou se z toho :)

22 Beofor Beofor | E-mail | Web | 5. února 2007 v 20:36 | Reagovat

Já vím jaké to je... Je to krásný pocit, ale já to moc často neprovozuju... Jsem asi kapku ujetá... Mám ráda krev, ale zase šíleně nenávidím jizvy... Jsem pako... To už se stává... X-D

23 crue crue | 12. července 2007 v 23:20 | Reagovat

Já mám na tyhle stavy jiné léky. Krabičku cigaret a svého psa....... nebo ničím věci kolem sebe. Třeba vemu sešit a úplně ho rozřežu žiletkou. Mám kamarádku má k tomu sklony, zatím se mi vždycky podařilo jí v tom zabránit, vymluvit jí to( i výhrůžkama) ale nemůžu ji mít pod dozorem pořád, zvlášť ne teď o prázdninách. Prosím jak jí mám pomoct? Jak ji zbavit toho nutkání úplně? Ona se dovede říznout jen proto že dostala pětku z matiky!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama